Skotsko: Magie posledních dní

3 pokračování 8, 9, 10 a 11 den byl odlet

3.6.2026 středa den 8

Ranní pohled na ovečky z okna je stále nádherný.

Vyjeli jsme trošku dále od ubytování a jeli severněji na letní sídlo královské rodiny BALMORAL. Cesta zase jiná, myslím okolí, na co jsem koukala z okna. Zde nejspíš i sněží, protože kolem cest byly tyče a pak i zimní středisko.

Balmoral – vstup do zahrad 18,50 liber. Zámek majestátní, vznešený, zahrady nádherné. Prvně jak jinak jsme opět vyhledali WC 😊. Tak i dle nich jsme byli na královském zámku. Na chodbě, která vedla do kavárny byly fotografie královské rodiny (pro ty kdo viděli seriál „Koruna“ tak děvčata říkala, že tyto fotografie tam byly.)

Počasí střídavě oblačno. Zahrada kolem zámku je nádherná a veliká a velmi krásně udržovaná. Skleníky a jedlá zahrada. Také jsme mohli vstoupit do tančírny. Mě se hodně líbil labyrint z keřů, kde byly různé ornamenty z kamínků – whau.

Když královskou rodinu nebavilo být na zámku, tak popošli kousek kde měli chatu – rodinný přízemní domek – nahlídnout šlo přes okna – zde byla vidět jednoduchost zařízení pokojů.

Celých 10 dní jsem si dělala večer zápisky do sešitu a dívám se i do něj, co jsem si napsala za poznámku a mám zde: „Krásně tam bylo a zároveň zvláštně. Asi zvláštní život“. Hmmm můžeš i ty pouvažovat, zda by tě bavil život králů.

Zámek obtáčí i řeka Dee. Kolem je dost lesů a opravdu krásných stromů.

Také jsem tam při procházce našla hřbitov pejsků, která královna chovala Welsch Corgi– já jim říkala „hrošíci“ (chovala je i moje bývala kolegyně, proto moje přejmenování).

V královských zahradách jsme byli asi necelé 3 hodiny. Domluvili jsme se, že zastavíme v městečku Dunkel, kde kousek nad ním bydlíme. Jedem cestou necestou, když Martina vedle řidiče, říká – tady je palírna, můžeme se tam podívat? No tak Ondra přibrzdil a otočil auto😊  a šli jsme kouknout do palírny ginu. Gin byl vynikající (pokud si můžu dát něco tak gin vyhrává a tento opravdu stál za to.

Vlezli jsme do palírny to opět začalo dost pršet, ale zde bylo příjemně, opět příjemný pán – rukama nohama jsme mu říkaly, že čekáme na anglicky hovořící dámy😊, ale ptal se nás odkud jsme tak mu říkám Czech republik -a šup on našel průpovídky k Ginům v češtině. Nakonec jsme se 3 dvojičky domluvily že okoštujeme gin.  Takže pidi pulečku jsme si rozdělili na polovinu. Tak to byla taková jiná zastávka někde mezi kopcemi. Ale zákazníci tam přijeli k pánovi pro Gin.

Dunkel a procházka po malém městečku – samozřejmě prodejna se suvenýry. Pak kostel a kouknutí i do jiných obchůdku, ale bylo před 17 hodinou a většina obchodů se v malých městech v 17 zavírá. A dojezd na naše ubytování asi po 18. sedíme u krbu a vykládá se.

4.6 čtvrtek den 9

Ráno prší – tentokrát hodně, podruhé jsem na sebe navlíkla pláštěnku. (nemám ráda ani deštník ani pláštěnku). Příjezd ke zřícenině Castle Campbell, městečko Dollar. Někteří jsme si zaplatili vstup (8,5 liber) a někteří se šli kouknout na vodopády. Zajímavá zřícenina, věž byla funkční, některé části byly zřícené a v nich se usídlili květinky, pohled z věže zajímavý. Pak jinou cestou na parkoviště po schodech – asi 300 schodů mezi kapradinami, potůčky můstky i vodopády – krásné, až na to mokro v botách.

Zastávka u Japonských zahrad – tam byl vstup 12,50 liber – někteří šli do zahrad, někteří si dali kafé a já jsem usýchala na lavičce při čekání, až si projdou zahrady, konečně začalo svítit sluníčko.

Věž Wallace, klikatá cesta k věži, skvělý obchod dole na začátku – aspoň jsem zde dokoupila nějaké drobnosti pro rodinu.

A na 16 hodinu jsme měli domluvenou nejstarší palírnu ve Skotsku Glenturret i s ochutnávkou whisky. Výklad byl zajímavý, i o původním kocouru, kterého mají zde i jako bystu a palírna si stále kocoury udržuje – 2 se nám ukázali.

Whisky jsem pila asi před 30 lety a cítila mýdlo? Na ochutnávku jsme měli nachystány 2 vzorky tmavší a světlejší – ta světla byla zauzená a to mi nechutnalo, tmavá byla zajímavá. Mýdlo jsem tentokrát necítila., ale to neznamená, že bych si ji dala znova😊

Ač teda večer jsme si ještě všichni dali štamprli whisky, na závěr dovolené.

5.6. pátek den 10

Falkland – vesnička. Prvně jsme se šli projít. Jako bychom se dostali do mokřan. Stromy, potůček, můstky, schody, vodopády malé – no nádhera.

Pak už to bylo horší (pro mě), dostali jsme se na pastviny a k cestě. Bohužel jsem si zvolila (Jako bych vůbec nepřemýšlela a hlavně jsem neposlechla intuici, která mi říkala, jdi znova s Frantou, ten má cestu pod kontrolou. Hm ne, šla jsem se skupinkou rychlých děvčat v čele s Ondrou, který miluje kopce. Doufala jsem, že dojdeme na cestu s rododendrony, která byla označena než jsme se pustili do „mokřan“. Doufala jsem blbě. Prvně jedna pastvina a kopec, pak z toho kopce dolů na další kopec – tam nebyly schůdné cesty, prostě jsem musela sledovat, abych nešlápla do ovčího hovinka, nebo dokonce do bažiny (jako že jsem šlápla i do bažiny). Pak i děvčatům se zdál dlouhý tento výletík…. A tak Ondra konečně našel cestu dolů –  víš, jak je na cestách značeno 12% z kopce pro auta. tak já bych dala na cestu mezi vřesy, kapradinami, kameny dala 30% !

Když jsem to viděla, jak půjdu dolů, nasadila jsem si rukavice kožené, omluvila se všem vřesům a kapradinám, že se jich prostě budu držet. Stejně jsem asi 3 x málem si sedla na zadek, ale OK, došli jsme na prašnou cestu. Opravdu jsem byla ráda, ale byla jsem úplně vyčerpaná, nohy se mi klepaly…. Takže okamžitě jsem se ponořila do sebe, konečně jsem nemusela, až tak kontrolovat cestu, protože byla jakž takž rovná. A dostala se do meditace – se Slunečním andělem, kde jsem všechnu bolest dávala do Země – s jejím souhlasem, zároveň jsem se omlouvala všem mým buňkám, svalům, prostě celému tělu, které jsem svou blbostí do tohoto stavu dostala. Toto mi trvalo 10-15 minut. Pak bolest i klepající nohy přestaly a já mohla vidět nádhernou cestu lemovanou rododendrony, borovicemi atd. Po nějakém čase jsme došli ke stanovišti, ze kterého jsme vycházeli, byla už otevřena i kavárna a hlavně WC. Dala jsem si flat white snědla 2 banány a lehla si na lavičku – venku. Pak slyším Beu jak se ptá Ondry jak daleko je vesnice Falkland – 4 míle zněla odpověď. Bea říkala, že půjde do města, tak jsem se zvedla a říkám, že jdu s ní😊. Ondra a další čekali ještě na jednu partu, která šla ještě jinudy, tak že tam dojedou prostě později auty. Ještě zde dám časovou osu. 9:51 jdeme od stanoviště do krásného lesa. 10:44 se rozhodují kde kdo půjde, cesta, pastviny. Patviny s kopcemi od 10:44 do 12:11. A na stanoviště jsme došli 13:03.

Vůbec už mi nevadilo šlapat k vesnici, protože jsme si aspoň v klidu prošly obchůdky, koukla jsem, jak se tam mají lidé, co dělají – byl pátek odpoledne a to mám na malých městech nejraději vidím energii obyčejných dnů. Takže jeden obchůdek se smíšeným zbožím nabízel i kávu a seděli tam 2 paní s pejsky a debatovali i s prodavačkou, o kousek dál byla prodejna s pečivem a také možnost si dát kávu, zde měli více stolečků u okna. A měli zde i potraviny a drobnosti ve formě sušenek, čajů atd. Krásný obchůdek. Pak jsem objevila velmi dlouhý obchůdek asi 6 místností se vším – od svíček, šály, papírnictví, jiné oblečení – krásný.

Když jsme byli všichni, tak se domlouvalo, co ještě podnikneme a 3 dámy chtěli se dostat k zámku do nějakých zahrad ve Versailském stylu – přidala jsem se, takže jelo jedno auto směr zahrady a 2 auta jeli do města Perth.

Poslední zastávka – přijeli jsme opět tak akorát před 16 hodinou v 16 byl poslední vstup do zahrad a otevřeno bylo do 17.

Drummond Castle Gardens – také se objevil v seriálu Cizinka (tuto sérii už jsem neviděla, takže jsem to nevěděla). Pohled na zahrady mě „někde“ vrátil – to byla nádhera, a to ještě moc květin nekvetlo, ale upravené stromy, zasazené květiny. Procházeli jsme si zahrady a já byla v nádherném údivu. Pak jsem viděla kameny a musela jít blíž – no jasně křemen-křišťál, ale kolik!!!! A jak byly veliké a zasazené v maltě. Pak u jednoho umělého jezírka se sochou byl také kamínek – křemen s citrínem. Whau. A skoro nakonec veliký strom s bytostmi. A když jsme vycházeli z těch nádherných zahrad ještě na nás kouknul páv.

Nádherně zakončený den a celý pobyt.

Pak už odjezd na ubytko – dobalit se, počkat si na letenku a na chviličku si lehnout

Sobota 6.6.2026 odjíždíme, jedno auto již 2:45 směr Edinburg, prvně vrátit auto a pak pěšky (což bylo kousek) na letiště.

2 jsme letěli do Bratislavy ostatní  letěly směr Praha trošku později.

Kontrola – můj kufr šel na otevření, ale když pán celník viděl goudu sýr z Lidlu – tak mávl rukou a pomohl mi zavřít kufr a mohla jsem jít 😊. Kosmetika ho nezajímala, pidi 3 flaštičky ginu a whisky jako dárky také ne.

5:45 odlet z Edinburgu jejich čas a v Bratislavě 9.20 našeho času.

Závěr

Skotsko je nádherná země i s jejími obyvateli, počasím, zvířátky, pastvinami, horami.

Opravdu jsem vděčná, že si mě Skotsko nějakým způsobem přitáhlo a já prostě klikla na nabídku dovolené. Cestovala jsem s „cestovkou“ BEZ  cestovky, kde organizátoři seženou letenky, ubytování a auta a udělají nějaký plán cesty. Ostatní je v režii nás cestovatelů, vstupy, jídlo, a to kam dojdeš je také na tobě. Viděla jsem toho spoustu, však jsme udělali kolem 1500 mil autem = 2414 km. A opravdu jsem velmi vděčná za dovolení udělat opět něco jinak.

A kamínky, které mi přišli do cesty – uvidíš určitě na mém YT v nějaké krátké meditaci, nebo přibude meditace z cest.

Která místa pro mě byla nejkrásnější?

Je jich více. Např. Dunnottar na skále, kde na mě kouknul stromový achát u velmi průzračné vody z moře. Poslední zahrady s křemeny. Také Loch Ness jezero s ledovou vodou a tajemnou hlubinou. Městečko Cullross. Ornamenty z kamínku na Balmoral. Samozřejmě ovečky a ten pohled z okna posledního ubytování. Čistá zelená příroda, čistá voda a všude kvetoucí rododendrony.

Poděkování patří Ondrovi, který vše zařídil a odřídil, také 2 řidičkám, které byly skvělé a zároveň ostatním, kteří se na tento skvělý výlet přihlásili. Všichni jsme jiní, a přesto tvoříme celek, a tak je to v pořádku. Děkuji za krásné chvíle.

Miluješ cestování? Cestuješ sama nebo s partou – klidně se poděl se svými zážitky.

Děkuji Dáša