Odklikla jsem Skotsko a nevěděla proč.

Část 1 – první 4 dny st-so 27.5.-30.5.

Přílet byl trošku se zpožděním už z Prahy ale v pohodě, pak jsme chvíli čekali na vyřízení v půjčovně aut. A až byla půjčená všechny 3 auta (koukni na naši trikoloru :), tak jsme vyjeli k prvnímu ubytování, se zastávkou v Lidlu. První ubytování Kingussie – zajímavý dům-zámeček. Pokoj ve  2 patře, točité schody, zajímavá jídelna a pak i posezení pro pány, protože zámeček obhospodařoval bývalý voják. A tudíž měl i další místnosti zařízené spíše jako pánský klub – za dob Napoleona, na zdi byly krásné obrazy, pušky-hm ty staré OK, ale nová hmmm, odpočinková křesla, knihovna a různá zákoutí.

Čtvrtek – odjez směr SKYE.

První zastávka na Clava Cairs, prý že jedeme na menhiry – to jsem se těšila, menhiry mají nádhernou sílu, akorát jak jsem šla dovnitř, kde byli kamínky, tak jsem vnímala, zvláštní energii – možná i z důvodu že je to pohřebiště (to, že to bylo pohřebiště jsem si zjistila až po návratu ze Skotska.) A na desce bylo napsáno něco i o Druidech. Také si myslím, že tam byly vyjmenovány i některé kameny jako jiskřivý bílý křemen, ale ten opravdu nebyl vidět, jako by se sám zahalil. Bylo napsáno, že je z doby bronzové, přesto, kdyby měl být vidět, tak by byl vidět. Jakoby se už kamínky sami potřebovali pročistit a schovávali se před námi lidmi.

Přesun na bojiště Culloden – hmm další zvláštní místo – došla jsem jen ke kamennému domečku s doškovou střechou (došková střecha je vzpomínka na babičku a její chaloupku), pak dál na louku, kde se odehrávala bitva již jsem nešla. Byla tam těžká energie a tak moje anténky mě tam nepustily.

Městečko Inverness – tak to je malebné milé městečko, kde jsme si zašli i na oběd do typické skotské restaurace. Most přes řeku River Ness – se krásně houpal. Koupila jsem dceři Nessi. Domečky kamenné a zajímavé.

Loch ness jezero  čtvrteční den bylo nádherné počasí kolem 25 stupňů. Monika se studené vody nebála a šla ji zkusit.

Koukala jsem na kamínky, až na mě jeden opravdu hodně silně zakřičel – mě si vem!!!! Říkám si takový tmavý kámen, ale vzala jsem si ho a šla umýt do jezera – voda ledová, a blížila se ke mně labuť-nebo labuťák :) vnímala jsem ho, pak jsem začala i vnímat paní, která měla chatku u jezera a volala na mě, ať si dám pozor na toho labuťáka,, …. Neměla jsem strach, komunikovala jsem s labutí a i ona se mi předvedla jako velmi zajímavá bytost…. Jak jsem si domyla kámen, tak jsem popošla dál od jezera, a ještě se ke mě připojila i vyšší spolujezdkyně a labuťák udělal nádhernou piruetu a odplaval dál. 

Monča, která si vodu vyzkoušela říkala, jak led proniká do těla a že dál ani nešlo jít, protože jsou tam hodně kluzké kamínky – což je ochrana pro všechny zvídavé, protože po pár metrech už je hluboká propast a jezero si může vzít, to co chce.

Jedeme zajímavou krajinou hory, vodopády, lesíky, žluté keře  a já vidím PORTÁL – prostě tam byl PORTÁL, mé tělo reagovalo nadšením a vzrušením – whau.

Věřím, že taková místa, zde na Zemi jsou. Sice nás ještě nepouštějí úplně k sobě, ale jsou zde (už když jsem někdy dávno viděla Hvězdnou bránu – tak uvnitř mě zůstal pocit, že něco takového existuje). A v ten čtvrtek jsem portál i viděla. To už jsem tušila, že Skotsko si mě přitáhlo.

Příjezd na další z magických míst Kyle – Dornie. Eilean Donan Castle – nádhera. Bylo už dlouho po zavíračce 18:18, přesto jen procházka kolem byla krásná, voda, slunce, hrad.

A jedeme dál a jsme na ostrově SKYE (19:30). Druhé ubytko – no ubytovna, ale čistá, kuchyňka menší.

Pátek – ráno nás Skye přivítal deštěm, prostě si řekl krásného počasí jste měli dost.

Duha a vítr foceno z auta (Luib), pak rychlá zastávka u velikého vodopádu Sconser, stále prší.

A pak opět koukám z okna při cestě a šup vidím vstup do vnitřní Země s raráškem, i jsem se v tom autě nahlas zasmála a v mysli jsem si říkala, že „Tebe opravdu prozkoumávat ani v meditaci nepůjdu“. (PS Tolkiena jsem nečetla, protože toto, by mohl napsat ve svých knihách u Pána prstenů – viď :). Když jsem vnímavá a otevřená všemu, tak se otevírají různé cesty, možnosti a nejen mě.

Městečko Portree – nádherné barevné domečky – ty mě vrátily na Curacao, ale ten déšť a zima mě vrátily zpět na Skye do Skotska:). A za Portree jedeme se kouknout na nějaké vodopády, tady konečně přestalo pršet, ale vichr, který se náhle objevil byl opravdu velmi silný (viz foto). Jinak cestičky k vodopádům byly měkké, příjemné.

Další zastávka tentokrát opět s deštěm byla v Culnacnock. Vodopád, stopy dinosaurů.

A pak si jedeme a náš ridič odbočuje a zastavuje u domečku. Kavárna Lephim – konečně usýchám:). Já jsem si dala jejich ovocnou buchtu a latté – mňam výborné, někdo si dal polívku a pro mě i ostatní, to byl velmi milý a příjemný odpočinek, před další cestou.

Glendale a maják Neist Cliff – nejzápadnější místo. Ovečky a procházka k majáku. Všímám si, jak je ostrov Skye bez stromů a připadá mi to celé divné, jsou tam louky, vřesoviště, rašelina. Hm prý záměrně byly stromy kdysi vykáceny a když je chtěli obnovit, tak už to jde těžko, ale snaha o obnovení nějakých stromů tam je.

Odjíždíme ze Skye pryč a já si oddechla – tento ostrov mě nenadchnul a nezaujal.

Skye – pro mě ostrov bez stromů. Tak jak psali Ondrovi děvčata, že chtějí hlavně na Skye – tak si říkám, jo je dobře, že jsem Skye viděla, ale pro mě tento ostrov není. Vracet se tam určitě nebudu.

Skotsko to už je jiná káva – whau, nádherná zelená, plno vody od pidi potůčků a  vodopádů po různá jezera i Loch Ness. Stromy – různé, pastviny také a na nich plno oveček, kraviček, nebo i býčků, někde i koníků.

Přejezd na 3 ubytování – tentokrát příjemná chatka někde ve Spean Bridge.

Sobota příjezd k nejvyšší hoře Anglie – BEN NEVIS 8:30 již na místě a já ťapkám po krásné cestě do 9:22 pak se na velkých šutrech obracím a jdu si zpět dolů. S tichou meditací k matce Zemi. Vyzkoušela jsem i vodu, která tam tekla při cestě z malého vodopádu. Dnes neprší. Po cestě zkoumám kameny na které šlapu – křemen, unakit, petrified wood – fajné:). No nesbalila jsem je do kufru:) byly opravdu veliké.

A když doťapkám v klidu dolu, tak vidím přítele od Nadi, díky které vzniklo foto s vlasy. Franta nemohl lézt po kopcích, ale spolu jsme si prošli chodníky kolem řeky River Nevis do stanového městečka, od jednoho mostu ke druhému a vrátili jsme se do restaurace od které jsme vystartovali na Ben Nevis. Lehkou procházkou jsme ušli 5 km. Já si nafotila ty nádherné rododendrony, které rostou všude a jsou veliké a opravdu moc krásné. A tak jsme si krásně  zkrátili čas na čekání na ty, kteří opravdu došli až nahoru na Ben Nevis. V restauraci už sedělo pár spolucestovatelů a tak jsem si dala polívku a počkala na zbytek.

Zastávka Fort William – kde se vzala tu se vzala voňavá prodejna. To byl velmi příjemný šok. Vedle kavárna do té jsme nešli, spíše jsme si nakrémovali ruce, povoněli mýdelka, koukli na alkohol a jiné výrobky.

Další zastávka – ano opět jsme stíhali další zastávku. Začalo pršet a naše první auto zastavilo na odpočívadle a že si máme vyběhnou vyfotit ostrůvek …. A víš co to byl za ostrůvek? Eilean na Moine. Zde byl pohřben Brumbál a také zde byla vyzvednutá resp. ukradená bezová hůlka :).

A další zastávka u kostela Saint Mary a saint Finnan Church – kolem dokola opět rododendrony, kostelík i uvnitř velmi příjemný  – možná i proto, že venku stále prší a celkem dost prší. Procházka k monumentu Glenfinnan a pak už kouknout na viadukt. Vlak s Harry Pottrem jezdí až od 1.6. a my zde byli 30.5. nicméně pod viaduktem se pásl jelínek a pak je zde obrovský pařez Librovník. Ten pařez ve kterém jsou zatlučeny mince je keltská tradice, kdy lidi zatloukají mince do kmene – buď si něco přejí nebo je tam dávají stromovým  duchům. Zajímavé místo.

A pak už dojezd 20:30 na poslední ubytování, kde jsme byli 6 dní a odtud vyjížděli na další zajímavá místa.

Tak toto ubytování bylo nádherné asi 8-9 pokojů po 2, žádné výškové postele. Krásná velká kuchyň, obývák s krbem a tento domečkový zámeček byl jen pro nás. To bylo krásné. Milovala jsem pohled z okna – kde na mě ráno nebo večer koukali ovečky.

Více fotek najdeš na FB

Pokračování bude

děkuji Dáša