Jak pracuje Tvoje ministerstvo náhod? :)

Mě to moje celkem fajn:) Říkáš, žádné náhody neexistují?  – no každý svým splněným snům, přáním říkáme jinak a cesty jsou různé a prostě Ti skáčou různé příležitosti do cesty a ty si ji buď všimneš, nebo ne.

Jaký jsi měla rok? – poděl se do komentářů

Vím, ještě není konec, ale splnila se Ti už některá Tvá přání?

Mám pocit, že jsem si do svého záměru-přání na letošní rok dala více cest.

Napíšu zde můj malý příběh:

Každý rok 1. ledna – si píšu svá přání, která by se mi líbily prožít. (nedávám!!!!! si předsevzetí).

V jednoduchých bodech – takže tam mám kino  (osobně nechodím moc do kina, nemám potřebu), ale jednou za rok mi to nevadí a i si toto užiji.

Divadlo, cesty, zahraničí, dokončení některých mých prací a další drobnosti – asi 30 řádků. I to co chci dokončit doma na zahradě atd. (pak na konci roku rekapituluji, co se splnilo a co naopak ne)

Také jsem věděla už od minulého září, že se chci podívat na meditační seminář, který dělá Mirka Halamová v Senci.

Asi v únoru jsem se přihlašovala na seminář do Sence na květen – Mirka se ozvala, že v březnu je volno i auto z Brna jede – což byla super zpráva – takže jsem jela v březnu

(seminář byl nádherný, místo krásné – odpočinek na 100% ).

Květen 7.5, kdy jsem chtěla jet do Sence, se naskytla příležitost jít na akci s Luisou Muratori, která mě zaujala asi před 3 lety a přitáhla.

Zároveň přišla od Mirky pozvánka do Bosny – koncem května jsem nemohla – to jsem byla s dcerou v divadle.

Ale hned začátkem června jsem odjela s meditační skupinkou do Bosny na pyramidy ve Visoko a na tunely Ravne.

Takže se mi splnil další bodík nějaké zahraničí:). Pak jsem ještě stihla s manželem Šumavu, také trošku Polska s kamarádkou na kávičce a „ciasteczka”. Beskydy. Více asi vždy dávám na FB Barevné meditace. S dcerou výstavu koček :), cirkus Humberto v Brně, samozřejmě mé rodné město Karviná. Zoo Zlín a zámek Lešná, Kroměříž. Hmm pro mě letos fajn cesty, které nemusí být vždy daleko, ač i dál ráda cestuji.

A protože BOSNA A HERCEGOVINA – byl hodně velký zážitek a vznikla z toho meditace, tak zde přidávám i něco málo z Bosny.

Bosna – je síla, nikdy jsem v bývalé Jugoslávii nebyla a nebyla jsem ani po rozdělení na menší státy, prostě tento poloostrov se mi vyhýbal, až do letošního roku. (V roce 1992 jsme se s manželem vraceli z Řecka busem kolem ještě tehdejší Jugoslávie , která v té době vstoupila do války – takže celkem blízko jsme viděli – já myslela, že to jsou ohňostroje a to začala válka).

Takže až teď mě přilákala Bosna a Hercegovina – resp. pidi dovolená s velmi příjemnými lidmi a milou Mirkou, která si vše vzala na starost.

Byli jsme i na sférách u velikých koulí – nehledala jsem si informace před odjezdem, prostě jsem nechala své tělo, duši a mysl pracovat až na místě.

Mě osobně koule moc nepřitahovali, ale to místo a ta příroda – to už byla síla, velmi příjemná síla, propojení vody, starých kamenů a míst kde opravdu proudila energie a já osobně kdybych si stoupla do toho místa tak mě to odnese.

Pak jsme dojeli na hotel – já jsem zvyklá spát kdekoliv – hodně pod stanem a nevyhledávám hvězdičky (ač vím, že i toto je někdy velmi příjemné:) )Pro mě hotel v pořádku, jídlo také.

Počítej že, když jedeš na meditační seminář a jiné semináře, kde více má pracovat tvá duše – tak je to VŽDY VEGETARIÁNSKÉ. Což je super.

Přímo z jídelny byl pohled na pyramidu Slunce, která se nám ukazovala v různých podobách – zakrytá mraky, valící se mlha nebo sluníčkem nasvícená – nádhera.

A kamarádka chtěla jet hned do Ravne tunelů, já jsem to tak necítila – nejela jsem hned v pátek, na tunely byl čas v sobotu a v neděli – to jsem si říkala, mě to stačí.

A tak s druhými děvčaty jsme si udělali prohlídku po městě.

Už hned na mě osobně dýchla pohoda, klid, ano jsou tam mešity, ale jsou tam i velmi příjemní lidé.

Sobota výstup na pyramidu Slunce – nádherné počasí. (právě kamarádka, říkala před cestou, že počasí nemá být nic moc) No – já když někam jedu, tak prosím a dávám si záměr, že dovolenou si chci prožít krásně a do toho patří i sluníčko. Mě déšť nevadí, ale může pršet, jak budu někde na obědě, nebo schovaná :).

Takže výstup za sluníčka. Nahoře jsme si každý našel místo pro svou meditaci.

Prvně jsem si pyramidu prošla, pak jsem našla místo a v klidu si poseděla. Jakmile sluníčko zatáhl jeden mráček, mě už pyramida poslala dolů  – ten výstup je příkřejší a ja potřebuji mít svůj klid na sestup tak jsem se vydala dřív než skupinka.

Pod pyramidou je restaurace tam jsem si dala čajíček a pak pomalu pokračovala k Ravne tunelům a tam jsem také pracovala v meditaci se stromy s vodou (3/4 hodiny) v blízkosti je pramen, který teče z tunelů a ta voda je velmi silně nabitá – ionty a má výbornou chuť. Takže jsem propojovala své stromy na zahradě s touto vodou – samozřejmě s jejím svolením. (Může ti to připadat divné, ale když jsem dojela domů tak mi stromy odpověděli, že voda se spojila a dokonce hrušeň, začala podruhé kvést).

Všude se výborně dýchalo, čistý vzduch vlhký – sami obyvatelé říkali, že tento rok jim nezvykle hodně prší.

Pochopila jsem proto mě sluníčko a pyramida poslali dolů, abych mohla v klidu takto pracovat. Až právě u pramene jsem potkala další lidičky z naší skupiny a šla s nimi na oběd k tunelům – stále bylo krásně.

Do tunelů jsme měli vstup na 14 hodinu domluvený s výkladem. Tady si můžeš zakoupit vstup s výkladem a pak meditační vstup, kde už si chodíš sama/sám.

Mirka nám posunula výklad na 15:30, protože stále bylo krásně a vedle tunelů je nádherný park. Jenže opravdu ve 14 se zatáhlo a spustil se liják  – tak jsme šli do tunelů.

Bylo nás hodně, já jsem byla v první skupince s Mirkou a s vynikajícím průvodcem.

Tunely mě zaujaly jeden vstup je zároveň i výstup a čím jsi hlouběji, tím lépe se dýchá.

Pak po výkladu jsme se 3 děvčata odpojily a šly ještě meditovat. Tady jsem v meditaci jen dýchala a čistila jsem si své orgány tím dechem a záměrem – to bylo v pohodě.

Po tunelech jsme si šli sednout na bosenskou kávičku v džezvě – silná a výborná já jsem si k ní dala i baklavu. Miluji sladké, a když jsem někde na cestách, tak prostě zkouším:).

Pak jsme byli chviličku v parku – no ten mě hodně zaujal, mě tam bylo velmi krásně. V parku jsou menhiry, labyrinty, potůček na smočení nohou, potůček větší, jsou tam asi 3 pramínky, kde si můžeš nabrat vodu, která teče z podzemí.

Také jsou tam sloupy a na každém sloupu je nakreslena zajímavost z nějakého státu. Bosna a Hercegovina tam má pyramidu Slunce, Egypt pyramidy v Gíze, Austrálie Uluru atd.

Když jsem se dívala, tak duše byla v pohodě až na 2 obrázky, to jsem musela hodně prodýchávat. Prostě na každého působí něco.

Další den ráno park – opět bylo nádherně, mě osobně se do tunerů moc nechtělo. A park bez lidí, kteří začali přicházet po 10 hodině, byl parádní.

Labyrint – byly jsme tam sami (chodily jsme  3 ženy spoluJ) a tak jsem si ho prošla bez asistence dalších lidí a to byla síla – ukázalo se mi co můžu dál podniknout z nákresu od Luisy Muratori s číselným kódem, který ona dává – resp kreslí. Pro mě velmi silné. Kamarádka tam zase viděla, co jí právě teď její duše řeší, takže si šla propláchnout nohy v potůčku, aby se vše odplavilo.

V 11 hodin jsme měli společnou meditaci na podporu Matky Země – někdo říká, že se toto nemusí dělat, ale já to cítím jinak. Já věřím, že Ona, když vidí, že i my lidé se umíme spojit a podpořit ji i v meditaci, že od nás cítí lásku – věřím, že je ji hned lépe a třeba nás zařadí, že zde budeme moci ještě zůstat, že nás nesmete. Protože to, co jí děláme, jak ničíme, co se nám zlíbí, někdy nevědomky, ale víceméně dost vědomě – tak si říkám, že když nás smete s nějakou vlnou se nebudu divit. A ano vím, že všichni lidé nejsme stejní.

Pak jsme šly ještě do pyramidy dřevěné, kde prováděli očistu čaker – to mě zajímalo, protože dělám podobnou práci. Sama jsem se nechala pročistit (ten den, to byla neděle, jak jsem vstala tak mě trošku pobolívala hlava, sama jsem se pročistila, hlava se nerozjela, za což jsem byla vděčná, ale stejně pidi bolest jsem cítila. Tam mi ji úplně pročistili a já se cítila lehce. Obrovská vděčnost.

A opět ukázka, že vše jde, když tomu věřím, že hned nepotřebuji zázračnou růžovou chemickou pilulku, ale srovnání našich čaker, nebo i energetických center udělá hodně, vyladí naše tělo, kterému je pak mnohem lépe. ( čakry = energetické centrum – každý zase může mít svůj název, co mu lépe zní v uších) stejně je to pořád to stejné, prostě energie v nás a energie kolem nás a my jsme poskládání z energie.

A pak konečně po obědě jsme šly opět 3 do tunelů v jiném složení. Tentokrát jsem šla s kamarádkou a s kočkou se kterou jsem byla v sobotu. Kamarádka byla u výkladu s druhou skupinkou a chtěla, abychom jí našly obrovské megality, aby si je mohla nafotit a podívat se na runy. Takže tunely:) hledaly jsme kameny- no tam je cest, potřebovaly jsme si odpočinout a tak jsme si sedly do meditačního výklenku.

Tentokrát jsme si i zhasly světlo, takže tma. No tunel už jak jsem sedla tak mi řekl „Co už tam dělám?“ necítila jsem se komfortně, a tak jsem si otevřela oči a viděla ve stěně jak se něco otevírá.  Nelíbilo se mi to a tak jsem to zavřela a čekala, až děvčata dokončí meditaci. Pak na nás některá skupinka  posvítila telefonem – no tak i děvčata skončila s meditací a šly jsme hledat ty megality – tentokrát jsme je našly. Já když jsem chodila v tunelech tak to bylo OK.

Při večerním sezení Mirka říkala, že jsem mohla vidět další chodby – což se mi nezdálo a když jsem si pak večer dělal zápisky tak automatickým písmem se mi napsalo slovo, že se mi otevřel PORTÁL. Ten portál tam je.

Hm – tak kdo ví, kde bych se dostala, kdybych byla zvědavá a šla prozkoumávat portál – tady mám velmi dobrou intuici, že když to srdce necítí OK, zavírám a hned zlepšuji a zvětšuji si svou ochranu.

Pak jsme šly opět na kávičku a ještě do parku. A také jsem skončila v potůčku, abych se očistila.

A v pondělí jsme odjížděli  – nádherně strávený prodloužený víkend.

A protože do Bosny se občas vracím v meditacích, většinou do toho parku, nebo na pyramidu Slunce – tak jsem v meditaci viděla i to, že můžu napsat meditaci, přímo vztahující se ke kamínku, který tam je v zemi. Je to KALCIT a nejen on se tam těží pak tam mají i Citrínek a Křišťál. Jenže KALCIT si řekl, že meditace bude o něm, protože……… více v meditaci.

Kalcit z Bosny – meditace je zde, je za penízky, protože opravdu není pro všechny.

Pokud cítíš, že Tě láká – tak jsem samozřejmě vděčná za Tvůj nákup.

Z meditační skupinky řekli toto o této meditaci:

Ďakujem za krásnu meditáciu. Držím palce, nech meditácia Tebe ako tvorcovi i tým, ktorým je určená, prinesie to správne. Ďakujem za dôveru, Katka b

Juj, návrat do Bosny! Na kalcitové pyramidě super, tóny v pozadí moc příjemné. Prožitky byly, resp. u mě kontakt s pův. rodinou. Pavel se asi odpojil do snů… Návrat zpět v pořádku, ráda bych si vše zopakovala. Děkuji za zážitek. Yvona