Vracíte se do míst, kde jste vyrostli, nebo tam stále bydlíte?
Ve mně milé vzpomínky, že jsem „tudy“ chodila do školy pěšky. Nebo, že jsem šla s babičkou k její známé (mě na návštěvě bylo příjemně).
V létě jsem byla ve městě, kde jsem se narodila a právě milá vzpomínka, mě tak z ničeho nic přepadla a vyvolala mi vnitřní záření. To záření jsem předala i tomu místu.
Věřím, že když takto vnitřně zářím, že zářím i navenek a tím jsem jakoby v jiné dimenzi – ve které potkávám i stejně naladěné lidi.
Myslím si, že pokud by šel, někdo jiný se mnou řekne, obyčejná ulice jednosměrná, s chodníkem a lemovanými stromy kolem vysokého činžáku, kterých je ve městech hodně. Prostě na každého z nás působí něco jiného.
Zkuste, i když jdete cíleně někde, vypnout mozek a ponořit se do míst. Jak to vše na vás působí? Zkuste to i Vy, kteří bydlíte na stejném místě – jen třeba vzpomínkami se přeneste do jiného roku.
Pokud i ve vás vyvolá, nějaká milá vzpomínka vnitřní záření, podívejte se kolem sebe – určitě to místo také prozáříte – dáte mu milou energii :), a když něco dáte Vy – tak ta milá energie se Vám vrátí – třeba úplně odněkud jinud.
Opět jsem byla v rodném městě, šla jsem cíleně do jednoho obchodu. A právě jsem musela projít i místem, které ve mně vyvolalo vzpomínky s babičkou – TO MÍSTO MĚ POZNALO, už jak jsem se k němu blížila a vítalo mě…. Asi pro někoho to zní šíleně. I mně se ozval ROZUM, který říkal: „to není možné“.
Mě to navodilo úsměv a úctu k energiím, takže jsem se vnitřně s tím místem přivítala.
V těchto okamžicích cítím obrovskou vděčnost, že něco takového vnímám.
Každý z nás máme jednu stránku silnější – většinou je to ta rozumová, co nám diktuje, ale pokud vnímáme intuice, je to v mnohem větším pořádku, protože právě tehdy k nám promlouvá naše srdce, neboli duše.:)
Závěr :) hledej i Ty svá oblíbená místa.
Dáša