Jak umíme přijmout něco

V pátek (12.1.2018)  jsem si položila otázku, protože mě něco udivilo…..

Jak umíme přijmout „něco“

ať je to nečekaný dárek, pochvala. Umíte, říct děkuji, usmát se – nebo to máte jinak, jste nervózní, třeba i z toho, že si myslíte, že jste dlužníci…. Myslíte si, že ten kdo daruje, od vás očekává, že mu hned něco dáte?

Věřím, že ten kdo něco daruje ze srdce – tak chce vidět jen váš úsměv a třeba i lesk v očích.

Jsem třetím rokem asistentka deseti obchodníků, a protože jsem na začátku byla sama žena, tak mě prostě napadlo na výroční schůzi, která se koná většinou na začátku ledna připravit si ještě „povánoční“ dárečky pro ně s PF nebo nějakou moudrostí, přáním do dalšího roku.

První rok byli kolegové hodně překvapeni, ale i potěšeni …a letos třetí rok, mě překvapilo – ještě dávám dárečky i kolegyním, se kterými spolupracuji, nebo spolu chodíme na oběd….

A právě mě překvapilo, jak se ošívají něco převzít, jsou udiveni, proč to dávám…. Dávám to proto – protože mě baví zaměstnat mozek trošku jiným směrem a taky mě baví dělat něco jinak.

Osobně za to nic nechci, jen chci dát energii a radost. Odpověď na dárek – úplně stačí, děkuji a lesk v očích (to je pro mě bonus), když si vyberou něco, co je potěší, posílí, povzbudí – to je prostě nádherné.

Já vím, že jiná energie se mi vrátí odněkud jinud a třeba i ve formě něčeho jiného. (např. mé děti jsou potěšeny, jak se jím povedl test ve škole, dozvím se zprávu, že se prababičce skvěle daří aj.)

Opět je to ten stejný zákon – to co vysíláme, se k nám vrací……

Určitě ani já jsem vždy neuměla přijmout pochvalu, ale pracovala jsem na tom a teď třeba i nejen odpovím s úsměvem „děkuji“ ale i to že vím, že jsem skvělá :)

Dáša

Napište, jak to máte vy :)