Nefritový drak a Perlové Dámy (1 část)

Čína – jaká je Čína?

Ten kousek, který jsem měla možnost prozkoumat, byl nádherný, ale také velmi vážný se zvláštními energiemi.

Pokud tě to zajímá, pojď se mnou na procházku.

Viděli jsme opravdu malilinký kousek Číny, to je Peking – hlavní město a Čínskou zeď v okolí.

Peking, přílet na opravdu hodně velké letiště, po velmi pečlivém odbavení, kde si naskenují prsty a vyfotí obličej. Jsme si zubačkovým vláčkem dojeli do další haly pro kufry…. A pak už na nás čekala čínská průvodkyně – nechal si říkat Meggí, která naši skupinku měla na starosti. V Číně nás přivítal déšť – než nás autobus odvezl na pozdní oběd-večeři tak pršet pomalu přestávalo (hurá). (PS na výlety si manifestuji, pěkné počasí.)

A po večeři nás odvezli na hotel. Hotel Dong – příjemný hotel, personál, výborné snídaně – jak jejich, tak i evropské.

Peking je hlavní město, a tak se i prezentuje. Rozloha Pekingu je 16411 km2, má 21 mil obyvatel. Takže když jsme vyjeli k Zakázanému městu – tak jsem si říkala, že vyjíždíme z Brna do Ostravy:). Všude čisto, smog se zvedl do vyšších pater, protože do práce jezdí elektrickými auty, nebo skútry. Byly vidět výškové budovy, ale slunce ani hvězdy vidět nebyly.

Z autobusů jsme viděli vlakové nádraží, vlakem jsme nikde nejeli, pár spolucestujících vyzkoušelo metro poslední den, a děvčata říkala, že bylo krásné čisté.

Jde vidět, že je to město miliardářů, obchodníků i těch „obyčejných“ lidí, kteří jsou nádherní. A protože je to hlavní město tak i zde bylo hodně návštěvníků z celé Číny. Cizinci zde byly také, ale určitě ne v takovém počtu.

První celý den na procházku po památných místech v Číně byla sobota, a to jsme vyjeli busem k zakázanému městu a šli jsme ze severu na jih. V dubnu bylo krásně + 25 stupňů – nádhera.

Zakázané město je obdélníkové a rozloha je opravdu veliká – mám ráda historické filmy z Číny a zde někdy jde vidět Zakázané město. Jenže když jsem tam stála – tak to bylo jedno velké whau.

Ta velikost je fascinující, ráda bych se tam přenesla do dob, kdy to bylo funkční, kdy se tam pohybovali ministři, eunuchové – císař, byl tam i palác pro císařovnu a samozřejmě konkubíny. Co se týče nás turistů, tak jsme se rozprostřeli :). Sledovala jsem jednu malou třídu s učitelem a dětmi asi do 6 let? Ukazoval jim obrázky draků a fénixů a pak ukazoval na střechy, kde ti draci byly nakreslení a děti nadšeně hledali a ukazovali mu draky také. Zde, ač vůbec čínštině nerozumím – tak koukám na energie – a ty byly velice milé.

(Pro ty, co si měří kroky tak mi jedna cestovatelka říkala, že denně jsme prošli víc jak 18000 kroků).

Z wikipedie: Celkem bylo na území Zakázaného města vystavěno kolem 800 budov a spolu s rozlehlými zahradami tvoří uzavřený celek o rozloze 720 000 m²; je obehnáno 8,5 m širokou zdí a 52 m širokým vodním příkopem. Většina budov postavených za říše Ming byla zničena a v období říše Čching byla znovu vybudována.

Líbilo se mi i jak mladé ženy se nechaly upravit a chodily v oblečení GEJŠ – krásné.

Budovy jsem nepočítala, ale bylo jich zde dost, když jsme se blížili k jižnímu východu, tak zde také měla zahradu císařovna – v zahradě byly domečky, které nabízeli suvenýry atd. Zahrada – pivoňky, kameny, sosny velmi milé a pěkné.

V Pekingu mě bavilo, že jedeš ulicemi a vidíš 25 patrové domy, celkem hodně nahuštěné a pak přijedeš na jejich památky a tam je klid, prostor, parky.

Ve dvou parcích, jsem si všimla, že stříhají trávu. Sedí a stříhají nůžkami – toto mi připadalo zvláštní na tak technické město, že nesečou sekačkami, resp., že sekačky nesečou sami? Zvláštní – pokud o tom něco víš, klidně napiš, proč to tak mají, možná chtějí, aby jim tráva rostla po trsech – nevím.

JÍDLO

Snídaně byla v hotelu – výběr všeho možného i jejich dobrůtky, ale i evropská strava, z ovoce tam byly 2 druhy melounu a vynikající kumquat, zelenina, rýže, vajíčka, i vločky a mléko, na pití káva, džusy a jejich čaje sypané. A také různé sladkosti od mochi, jejich plněné kynuté knedlíčky, až po francouzské croissanty.

Oběd byl pokaždé v jiné restauraci, kolem kulatého stolu nás sedělo 9 nebo 10 lidí a přinášeli pokrmy, najedla jsem se i já. Vybírala jsem si rýži a různé druhy zeleniny, ostatní si dávali i maso. Jídlo bylo fajn, některé bylo zvláštní a naše paní průvodkyni mrzelo, že nám něco nechutnalo, ale na většině mís a talířků bylo opravdu vynikající jídlo.

Odpoledne byl na programu další skvost:

Z wikipedie: Chrám nebes je komplex taoistických chrámů v obvodě Tung-čcheng v historické části Pekingu. Jeho počátky sahají do začátku 15. století. Čínští císařové se zde modlili za dobrou sklizeň. V současné době patří spolu se Zakázaným městem k nejvyhledávanějším památkám Pekingu

Chrám nebes patří spolu se Zakázaným městem mezi nejvýznamnější památky čínské metropole. Nachází se v historické části Pekingu – v tomto městě je těžké definovat centrum. Ačkoli oficiální překlad čínského „Tchien-tchan“ zní „Chrám nebes“, není to chrám v pravém slova smyslu. Jedná se o celý komplex taoistických chrámů, jehož počátky sahají až do 15. století. Od roku 1998 se nachází na seznamu světového dědictví UNESCO.

Chrám Nebes se nachází v jižní části centrálního Pekingu. Je to skvělá ukázka tradiční mingské architektury. Obklopuje ho 267 ha velký park porostlý čtyřmi tisíci cypřišů, v němž můžeme pozorovat odpočívající, cvičící nebo tančící Číňany. Chrám původně sloužil císařům k uctívání Nebes, coby nejvyššího božstva a k přinášení obětí za dobrou úrodu. Všechno v tomto chrámu má určitou symboliku, v jeho architektuře se odráží stará čínská představa o čtverhranné zemí a kulatých nebesích.

Oltář – 5 m vysoké mramorové obětiště – byl vybudován v r. 1530. Všechno, co zde můžeme vidět, je v počtu dělitelném třemi nebo devíti. Devítka byla považována za magické číslo. Vysoce ceněny byly (a jsou) i její násobky – např. číslo 81, ale také 27.

Nedaleko oltáře nalezneme Stěnu ozvěny, což je kulatá stěna o průměru 65 m zkonstruovaná tak, že přiložíte-li k ní ucho, slyšíte, co přítel na kterémkoli jiném místě šeptá. Uprostřed nádvoří jsou kameny, z nichž můžete slyšet svá slova 1krát, 2krát nebo 3krát. Pověra praví, že slyšíte-li je 4krát, budete mít smůlu každý třetí den. V praxi je ale tato teorie kvůli obrovskému množství čínských turistů jen těžko potvrditelná.

Ústřední síň chrámu Nebes je 38 m vysoká stavba o průměru 30 m. Je postavena ze vzácných dřevin bez jediného hřebíku. Původní stavba pochází z r. 1420, avšak r. 1889 vyhořela. Nová byla postavena o rok později přesně podle původní podoby. Čtyři sloupy uprostřed znázorňují čtyři roční období, dalších 12 sloupů symbolizuje 12 měsíců v roce a druhá řada 12 sloupů představuje 12 dvouhodin, základní jednotky, kterou se ve staré Číně měřil čas.

Zde už bylo více nahuštěno-myslím lidmi, park byl v pohodě, tam už jsme se nějak rozprostřeli :). Baví mě i popis od císaře, jak to zamýšlel:). Já to zde vypisovat nebudu, ale je to v takovém duchu, jak přemýšlí ostatní vládci světa. Zároveň stále věřím, že jdeme úplně jinde do jiných energii, a ne se stále povyšovat nad někým.

Večer byla zastávka v čajovně – CK myslím si, že všechny to mají zavedené tak, že jedete prostě na „nákupní“ akci. Ukázka čajového rituálu byla perfektní. Ovšem ceny čajů byly samozřejmě vyšší, nicméně tam krásně ukázali, jak připravit čajíčky. Vyzkoušeli jsme 5 čajů, v čajovně byla i prodejna porcelánu se sety a různými hrníčky – krásné.

Pak večer na pokoj – večeři jsme neměli. S manželem jsme se prošli kolem hotelu najít nějaký obchůdek, kde bych si něco malého koupila. Našli jsme jen pidi večerky, tak jsem si koupila nějakou buchtu. Na hotelu jsme měli varnou konvici a 4 čaje – také výborné.

2 den neděle

I místní měli volno a bylo vidět opět hodně upravených žen jako gejši. Vyjeli jsme do parku vedle zakázaného města Pejchaj s Bílou Pagodou – přímo pagoda byla uzavřená, zde jsme byli hned v 9 hodin, takže náš 19členný zájezd zde byl skoro sám.

Tady byla nádherná energie, pod pagodou je jezero a na něm lodě – to nás čekala projížďka. K Bílé pagodě vede hodně schodu –opravdu hodně…. a vždy tam byla plošina a mini chrámy – whauuu…. Opravdu nádherné místo. Dokonce jsem tam trošku vyzkoušela bubny:), pak tam byl i obchůdek se suvenýry a také nějaké jejich dobrůtky sis mohla koupit, žužové kokina apod. pití…. a nádherný pohled na jezero, sešli jsme jiným koncem přes jiný park.

Pak jsme si sedli do loďky a ta nás odvezla na jiný konec. Já moc loďky nemám ráda, ale tato byla krásná a byla pro více lidí. A opět příjemní lidé vedle nás – Janička nabídla bonbóny i 2 holčinám kolem 20 let – dozvěděli jsme se, že jsou odněkud z jihu Číny a že studují a zde jsou na výletě. Bonbónky jim chutnali, a tak jim Janičko dala zbytek krabičky (myslím, že měla Ricolu) chtěli si ji jen ofotit, ale dostali celou krabičku – líbí se mi ta bezprostřednost, jak můžeš něco podarovat a pak tu radost s vděčností, ony trošku se zdráhaly přijmout dárek, ale nakonec si je vzaly – a toto se mi líbí. Lidé jsou všude vděční zářící pohodoví stačí úsměv a laskavost. Troška k zamyšlení, jak se vytváří pohoda mezi lidmi – nebo ten opak – a další zamýšlení a ten opak boje a různé války vytváří kdo? A proč?

Opravdu věřím, že většina lidí, chce žít v míru a v lásce.

Po plavbě jsme se šli podívat na HUTONGY a projet se rikšou. Hutongy jsou původní domečky přesně dle feng-shui – je zde zakomponováno vše voda, oheň kov, země vzduch – Číňani feng shui používají dle světových stran, tady některé FS učí dle vstupních dveří – také jsem se učila dle vstupních dveří. 

Jak to funguje v Číně – byla vybrána vedením státu jedna rodina, která může ukazovat, jak se žilo v Hutongách…. – no jenže to není muzeum, protože tam stále ta rodina žije a my dovolenkáři jim lezeme dovnitř domu a koukáme se, jak se žilo …. Takže uvnitř v kuchyni Číňanka něco vařila, venku byla babička, která se něčemu věnovala a syn hlídal nás všechny co jsme tam vstupovali – opět bylo všude plno kamer…. A pak tam byl dědeček na křesle, takže návštěvníci Číňani s ním prohodily pár slov….

 Pak jsme se vezli v rikši ve starém městě asi 20 minut

Po projížďce v rikši jsme si ještě vynutili 20 minut proběhnout pár obchůdků:). A mě se moc líbila ta energie všeho, opět tam byl obchod, kde dělali z mladých dam gejšu.

Zde nechala maminka převléknout holčičku asi 5-7 let – a opět energie – maminka vyšla před obchod první řekla tatínkovi, který hlídal syna v kočárku ať si zakryje oči a pak pokynula dceři aby pomalu sešla po schodech – krásná rodinná energie tatínek odkryl oči a nadšeně obdivně holčičce zatleskal (nerozumím čínsky, jen jsem snímala mimiku obličejů a právě energii která se linula  kolem nich…..) tohle byla opravdu síla.

Protože mám informace, že se tam zrovna neděli krásné věci v minulosti, hlavně když mohli mít jen jedno dítě, tak si nechávali kluky a holky neměli šanci – konečně je tam vidět obrácení (ti pánové totiž dospěli a nemají partnerky, jdou si je hledat do světa) takže i u rodičů je posun, že jsou vděční i za děvče. A zde to bylo hodně cítit. Mladá slečna vyrůstá v laskavosti obou rodičů.

A protože se nám oběd trošku opozdil tak naše Meggí průvodkyně nás ještě vyvedla na strážní věž – kde ve 12 hodin bubnovali na obrovské bubny mniši – to bylo něco – takovou nádheru jsem dlouho neslyšela a ta energie – můj infarktový stav z dosti šílených schodů zmizel. No pro některé to byl opravdu šílený výstup. Výhled nádherný.

A pak jsme spěchali na největší NÁMĚSTÍ NEBESKÉHO KLIDU

Z wikipedie: Náměstí měří 880 metrů na délku v severojižním směru a 500 metrů na šířku. Celková plocha je 440 000 metrů čtverečních. Náměstí Nebeského klidu je rozlehlé náměstí v centru čínského Pekingu v obvodě Tung-čcheng, pojmenované po bráně Nebeského klidu, která je na severní straně náměstí a odděluje jej od Zakázaného města. Náměstí má velkou kulturně-historickou hodnotu, neboť bylo místem několika významných událostí.

Tak tam mě nepustili :) ještě s jedním pánem, řekli Meggí, že tito lidé mají zákaz a prostě jsme na ně hodinu čekali, než si prohlídnou náměstí. Vysvětlení se nám nedostalo – já jsem pochopila, až jsem viděla pátý den olympijské náměstí PROČ mě moje bytosti nepustili na náměstí nebeského klidu…

3 den pondělí

Změna programu, za což jsme byli rádi – měli jsme jet na Čínskou zeď, ale mělo poprchávat atd. takže dopoledne ZOO panda – no jsou nádherní, ale celkem líní :) asi měli spánkový čas, přesto to jsou nádherná milá zvířátka….

Pak přesun Lamaistický budhistický chrám – bylo tam více chrámu. Opět nádherná zahrada kolem, chrámy směsice chánských tibetských a mongolských prvků a zde hurá – konečně byly vonné tyčinky. Zde už pršelo celkem hodně, ale nevadilo.

Pak přejezd na oběd v rušné třídě s moderními obchody, ty jsem nehledala, tak to jsme s manželem proběhli a zašli mimo toto centrum.

Večer byla bud prodejní akce nebo nějaká show. My jsme jeli se kouknout, jak se vyrábí hedvábí – to bylo zajímavé. Zde jsem konečně našla to, co chtěl po mě syn. Košili s vyšitým drakem včetně kalhot… nádherné, byly zde i šaty a jiné drobnosti.

No a konečně večer jsme s jedním manželským párem asi 2-3 km od našeho hotelu našli „Václavák“ s čínskými obchůdky – nádhera, byly tam i čaje (levnější než v čajovně, kde nás zavedli hned v neděli.) Velmi příjemné prodavačky, zde jsem si koupila i ženšen do čaje. 

Vyzkoušeli jsme zmrzlinu – ta mi až tak nechutnala, ale pak jsem v obchodě objevila nanuk melounový a ten byl vynikající. Tam jsme objevili i štíry a jiné breberky… ale jinak ostatní jídlo vypadalo fantasticky… Oblečení zde mě moc nezaujalo … ulice ale byla nádherná – bronzové sochy, lampiony atd. (p.s. všude byly i veřejné WC – buď arabské nebo evropské – zdarma.)

Pokračování příště