Moje cesta a bubnu cesta

Šamanský buben, proč přišel až v roce 2019

Po pěti letech (výroba bubnu 28.9.2019) jsem schopná se trošku více rozepsat co se dělo, při výrobě mého šamanského bubínku.

Šamanský bubínek jsem chtěla od roku 1992 po prvním ohni, jenže se nenaskytla možnost, resp jsem ani nesháněla nějaké informace, prostě buben v té době nebyla pro mě až tak velká priorita – a na semináři s naguálem Carlosem v roce 2018, jsem potkala Martinu, která se věnuje výrobě bubnu a hlavně pořádala kurzy, jak si vyrobit buben. Vzala jsem si kontakt.

A ten čas se uskutečnil právě v září před 5 lety. Malá skupinka 5 děvčat a jeden kluk a dvě organizátorky Martina a Iva, které nás seznámily s výrobou šamanského bubnu – přes rituály a různá nastavení. 

Příjezd do Komařovic k Markétě – byl příjemný, protože i cesta je cíl (já to mám asi 300 km, jela jsem busy).

Bubny se vyrábí ze syrové jelení kůže, namočené ve vápenné vodě. Jelínci jsou divocí zastřelení ve vojenském prostoru – možná, že se Ti toto zdá hodně morbidní, protože jdeme do světla a ve světle není zabíjení, ale prostě tak to zde ještě je.

Já to mám ještě tak, že prostě duše si domlouvají, než zde na Zem přijdou, co zde budou dělat a kdy se třeba i nechají zastřelit za účelem něčeho, i vyššího.

Co k bubnu přišlo v mailu:

Buben umocňuje naše přání a záměry a nese je do všech říší existence, Jeho rytmus je universálním jazykem.

Bubny vnímáme jako živé, nápomocné bytosti, entity, které se stanou významným členem smečky každého z Vás.

Výroba bubnu je proces, při kterém je dobré ponořit se do sebe a vytvářet jej v naladění na záměr proč a na co buben vytváříme, popřípadě pro koho.

V pátek bylo krásné povídání o bubnech, šli jsme do meditace, dávali jsme si záměry a pak si vybírali kruhy, na které budeme kůži napínat.

Ty kruhy jsme pak malovali. Kruh mám hodně pomalovaný mým záměrem, ale je přetažen kůži tak ho neuvidíš:). Co mi zde hodně šlo v tom roce 2019 – NEMUSÍM BÝT DOKONALÁ! + PŘIJÍMÁM SE, TAKOVÁ JAKÁ JSEM.

Pak jsme šli na domeček – vybrat si svou kůži a začít dělat svůj bubínek.

Mě celkem pobavilo, jak se dvě děvčata rozeběhly ke kůžím,….. já jsem šla zvolna – však kůží bylo dost!  Takže u jedné kůže, která byla světlá, stály tam 3 děvčata. Světlá kůže mě nezajímala, mě moje duše táhla jinam. Nalevo  –  to mi říkalo, že to nejsou kůže pro mě, pak jsem přišla ke kůži napravo, prvně z dálky jsem viděla tzv „nedokonalost“ trošku se tak jevila – zase toto: „nemusí být vše dokonalé“, ona byla z blízka nádherná  …. a jak jsem k ní přišla, tak se mi spustily slzy, ale fest. Děvčata, která provázejí rituálem nás upozorňovaly, že se může stát cokoli, že můžeme mít obrovskou lítost s jeleny, nebo něco jiného se spustí.

No mě samotnou toto překvapilo – já jsem prostě viděla Icara (Icarek byl můj mainský mývalí kocour, který si naši rodinu vybral a můj to byl OCHRÁNCE, odešel do kočičího nebe 16.4.2018)

Když jsem koukla na barvy kůže, já jsem prostě hodně vnímala a cítila, že tam přišla jeho část energie, a že ta kůže pravá je pro mě a můj buben.

Ikarek

Takže kůže jsme dali na kůly a šoupali je dřevem, tu hrubou kůži – to šlo dobře, pak se kůže přetočily a nožíkem se už jelo jemněji a braly se tam věci, co by mohly buben špatně rozeznívat atd…. to už byla opravdu dost šílená práce, tak jsem byla ráda, že mi Iva sem tam pomohla.

Vedle mě byly dvě děvčata a ty furt štěbetaly …… musela jsem je vypnout ve svém mozku. Já tyto věci naštěstí umím- vypnout i manželovo chrápání atd.

Prostě když organizátorky řeknou, že máme být prostě a jednoduše uvnitř sebe a navnímávat kůži – tak to prostě dělám a neruším ostatní.

Něco podobného se stalo i na Curacau, když nám Jana organizátorka dala předmět do ruky, abychom se napojily na živly a šup musí dojít někdo mě vyrušit (možná mě jen vesmír zkoušel, zda se umím vrátit zpět a jak se zachovám), ale tak to je, když prostě na chvíli máme mlčet – tak máme mlčet a vnímat sebe – jenže to stále dost lidí neumí, být jen sám se sebou.

Práce to byla nesmírně namáhavá, já jsem pak cítila i krční páteř.

Když jsem tam viděla Icara – tak mi vyběhlo slovo POŽEHNÁNÍ, že mám dát na buben + jsem si tam dopsala Icarek.

Až byly kůže vyčištěné, tak jsme je dali na trávu a vystřihli kruh a začali stříhat 8 m provázek z kůže. Pak jsme měli krátký odpočinek spojený s obědem (vynikajícím, vařila Magda s Alešem, vegetariánské jídlo-výborné).

Po obědě jsme šly opět do domečku a na zahradu, pracovat s bubínkem. S vázáním nám pomohly organizátorky, přece jen mají větší zkušenost, vše ostatní na bubínku je moje práce.

Bylo příjemné vidět dravce na obloze – bere se to jako super znamení, pak se nám i duha ukázala (to je zase pro mě nádherné znamení), a dopoledne při výrobě trošku krápalo, ale jen trošičku.

Pak jsem s Evou a Jakubem uklízeli všechnu srst, co jsme seškrábali apod…..  ostatní si stále vyráběli svůj bubínek.

A šli jsme na večeři …..

Po večeři se dělala palička. Mám AKÁT + barevná vlna merino – píchalo se jehlou vrácenkou.

Já si na paličku počkala – Martina vytahovala paličky a já si říkám nene to není pro mě, až vytáhla Akátovou – tak mi opět moje intuice, srdce řeklo tato je vhodná pro náš bubínek (mám teď na mysli sebe a Ikarka:))

Neděle 29.9.2019

Dopoledne cesta dolů ke kořenům zase za zvuku bubnů: a záměr zvíře bubnu.

Opět hluboká meditace dovnitř země: já jsem prošla po schodech kolem kořenů statného stromu, pak ametystová komora, tam jsem stále nic neviděla, protože jsem věděla že je tam Icar ….. ale po těch schodech se mi ukázal pavouk,….po ametystové jsem si říkala, že to chce zaplavat si v čisté akvamarínové jeskyni,  takže dolů  a jak jsem vylezla z vody, tak opět slzy…… takže JÁ VÍM, I MOJE DUŠE TO VÍ – že je tam energie Icara.

Zase všichni vykládali, co viděli. Já jsem nemohla, pro mě to stále bylo hodně silné a nepotřebovala jsem, až tak rozpitvávat koho mám v bubnu usídleného.

Rituál oživení + dárek pro ten jsme šli ven – chtěla jsem pomněnku kytičku – nenašla jsem, ale našla jsem jinou kytičku.

Pak organizátorky bubnovaly a ještě nás zasvětily, nějakým cvičením a oživily naše bubny.

Takže už to víš, proč je pro mě můj šamanský buben silný a důležitý.

19.4.2018 ve 4 hodiny ráno mi umřel ochránce a v té kůži jsem ho hned viděla, že bude se mnou putovat v bubnu a dělat mi společníka průvodce.

Možné je opravdu vše. Když pochybuješ – nevadí, tvá cesta je jiná.

A copak dělá nynější pan kocour, mimo to, že zde dává své polohy a motta:)?

Dexík, kterého si vybral manžel – vnímá, že v bubnu je jiná bytost a klidí se mi z cesty.

Dexík totiž někdy má svou náladu a číhá a loví mi moje nohy….  Takže jsem někdy dost doškrábaná (přitom mu měním vodu, dávám jídlo, starám se o něho, ale prostě je to pan kocour manžela).

no takto občas dopadnou moje nožky když Dexík loví :)

A jednoduše, když jdu bubnovat na zahradu, tak Dexík opravdu mizí se schovat – můj ochránce v bubnu působí i takto. Za což jsem někdy ráda, ač druhého kocoura Dexíka také miluji, protože i on je nádherná bytost.

Stalo se i Tobě něco podobného? Nemyslím jen se zvířetem, ale třeba i s lidmi, s místem?

Ještě dopíšu toto  – tak různě vyskakují divné věci. Já bych si moc přála, aby každý z nás cítil ve svém srdci MÍR, vděčnost a lásku. A s úsměvem toto rozdával kolem sebe – jak jinak změnit svět? Jen tím, že se měníme my sami.

Děkuji, že jsi zde. Dáša